Návrat

Návrat

Návrat

Nastala sobota, vstáváme brzy, zlehka balíme a hostitelé nás berou na okružní jízdu po obchodech. Nakupujeme omezeně nějaké místní speciality domů, velmi omezeně z kapacitních důvodů – taška je už i tak narvaná nadoraz vlastními věcmi. Beru pár balení kvalitního sušeného masa, tvrdých sýrů a kvalitní čokolády apod. Venku se udělalo horko, takže nákup izoluji ručníkem s věcmi a balím do igelitek, aby nákup byl co nejvíce ve středu a izolovaný od vedra. Sundaváme zbytek věcí ze sušárny, likviduji zbytky potrhaných „nepromokavých“ kalhot a tím se zároveň řeší aspoň pár cm místa k dobru. Ponožky, které byly promočeny a uskladněny v igelitu taky raději nechávám v odpadu, nechci nic riskovat otevřením.

Lehce po 13h vyrážíme, tentokrát jinou trasou směrem na Bregenz, abychom nechtěně nenajeli na rakouský kousek dálnice – kvůli cca 10 min jízdy přece nebudeme zbytečně kupovat dálničku. Provoz houstne, vedro a sem-tam kolony. Plno lidí se také snaží vyhnout tomuto zpoplatněnýmu kousku a malé městečko se ucpává. Lehce proplouváme zácpami a zastavujeme preventivně natankovat na první benzínce, tam však několik minut nic neděje a nehýbe, takže frčíme dál. Začátkem dálnice v Německu se objevuje další benzínka, ještě více zasekaná, takovou jsem ještě nikde nezažil. Nehybné fronty ke všem stojanům, zpomalené pokladní. Udělali jsme dost velkou chybu, že ASI natankoval první a bežel zaplatit. Já zůstal čekat s tím, že po zapolacení začnu tankovat já svou motorku. Procedura trvala půl hodiny, mezitím jsem si ze sebe posundaval páteřák s bundou, jinak by se v tom dalo uvařit. Další půlhodinu trvalo, než se podařilo zaplatit i mě. Dvě pokladní, které moc nechvátaly. Ke všemu jim kravnul terminál a u mé karty psal, že je odmítnuta. Po několika pokusech ji jedna prodavačka předala druhé a u té šla napoprvé.

Po zabité hodině na pumpě jsme konečně plní paliva a konečně můžeme upalovat normálně po dálnici. Jedeme svižnějším tempem, abychom nahnali velké časové ztráty ve městě i na pumpě. Oproti cestě do Švajcu tu nejsou žádná omezení a i provoz je o dost slabší. Kilometry mizí hodně rychle, balada. Sem tam protahuji nohy, kolena v úplé kombinéze dost trpěly a asi se ani moc neprokrvovaly, jedu v ní stažený jak v korzetu, na dlouhé cestování je to hrůza.

Blížíme se ke Strážnému, z německé strany se tam ale nedá dostat, nesmyslná uzavírka. Chybí směrové tabule nebo aspoň nějaká značka s informacemi o objížďce. Dali tam jenom zákaz vjezdu, že se opravuje tuším že most a to je vše, jeďte si jak chcete. Takže zastavujeme a koumáme mapy, kudy dál. Kolem projíždí karavan, taky se ztratil a hledá značky, které tam nejsou. Jedeme někudy přes lesy, už se začíná stmívat a citelně ochlazovat. Provoz žádný, do Čech tudy nikdo jiný kromě nás nejede.

Vjíždíme domů na Šumavu a ASIho nenapadá nic lepšího, než si vytáhnout telefon a vypnout navigaci. Za jízdy. Při 90kmh. Najednou se přede mnou naskýtá pohled rotace na tuto dobu stále dost drahého Xperia Z5c, v rychlosti narážejícího na asfalt, po kterém pokračuje v pohybu současně s rotací jako vrtule. Čeká mě úhybný manévr, při tom si dávám majzla, abych na něj nenajel a ještě se nezrakvil kousek od domova, by bylo potupné. Klouže si docela dlouho, připomíná kerling, jen košťata jsme si nevzali. Houkám na ASIho, jel stále dál a nespěchal se pro něj vracet. Třeba ho zahodil schválně a toužil obnovit za jiný model, kdo ví. Zvedá s ledovým klidem a zkoumá stav. Je jen naťuklý od nárazu, display nerupnul, poškodila se fólie. I tak nadává, že ho to teď bude štvát, že má naťuklý roh.

Slunce po chvíli zapadá a kolem lesů řádí šílená spoušť hmyzu. Jo, je tu život. Stav vizoru je průsvitný, ale nedá se tvrdit že zrovna průhledný. Cesta na Č. Krumlov je najetá, známe skoro poslepu a tak ani nemá smysl řešit čištění, stejně tam bude za pár sekund zas ta samá vrstva. Domů se dostávám po půl osmé, takže akorát. Konečně ze sebe shazuju kombinézu, vychutnávám horkou domácí večeři a pak i sprchu a domácí vlastní postel. Začuněné motorce se věnuji hned další den –  čeká jí pořádné vyšampónování, opláchnutí, leštění a vyprání řetězu.

Co říci závěrem? Pokud máte motorku a rádi prožíváte krásy hor a přírody v sedle, vyražte do Švýcarska aspoň na pár dní a nebudete litovat. Výlet nevyšel zas tak draho, pokud beru v úvahu jídlo s benzínem. Hodně se samozřejmě ušetřilo na ubytování u známých. Ještě mám plno video-materiálu, snad se někdy podaří zpracovat a přidat pod tento článek 🙂

Líbilo se? Budu rád za případné sdílení :)

Komentáře