Švýcarskými průsmyky na motorce

Švýcarskými průsmyky na motorce

Kapitoly:

  1. přípravy a cesta do Švýcarska
  2. Stelvio pass
  3. Gotthard pass a průsmyk Furka
  4. návrat
  5. kompletní fotogalerie

Přípravy před odjezdem

horsemask & Honda CBR

Přiblížil se dlouze očekávaný odjezd na moto road trip, takže nebylo od věci udělat preventivní základní servis před odjezdem. Čekala nás dlouhá cesta, takže jsem raději vyměnil brzdové desky a objednal nové pneu. Pneu se přezulo u mě v garáži. Sundání kol z motorky bylo celkem neobvyklé, zadní kolo jsme nadzvedli moto-zvedákem, ale na předek ho nemáme. Tu přišel na pomoc hydraulický auto-zvedák, který jsme zkusili podstrčit na střed motorky přes prkýnko. Po nadzvednutí přes vanu se sice sundalo přední kolo, ale při pohledu na levitující moto jsem se mírně začal obávat o stabilitu. Kdyby se o ní třeba zavadilo, nebo něco nešlo podle plánu, pro lepší pocit jsem do vidlice vrátil osu, pod ní podstrčil špalek a trochu povolil hever, aby si moto sedla víc na předek. Voilà, hned je to lepší.

Přezutá kola jsme nafoukali na benzínce, ale bylo třeba je ještě vyvážit. Původní vyvažovačku jsem vracel zpátky, byla z výroby pokřivená a kolo se v ní otáčelo jak kdy a jak se mu zachtělo. Času nebylo nazbyt (zbývaly pouhé 2 dny), čekat do pondělka a zkoušet narychlo dohledat pneu servis na moto se mi nechtělo, takže jsme je zajeli nechat vyvážit u ASIho kamaráda.

Jelikož nové pneumatiky jsou z výroby lesklé a hladké, bez zajetí se s nimi dá snadno uklouznout v náklonech. B pondělí jsem je byl hned po práci aspoň trochu zajet, aby se mi pak třeba nevymstily na případném mokru a rovnou se projely i brzdové destičky. Mířím směrem z Holubova přes Homole na Budějce s úmyslem, že je tu dost zatáček, slabý provoz a teoreticky ideální podmínky na zajíždění. Chyba, všechno překopané a vyfrézované. Jede se krokem, efekt žádný, hrozná cesta. V ČB kupuji kabel, který mám v úmyslu protáhnout od akku pod přístrojovku, kde je v plánu instalace 12V zásuvky z Hong Kongu.

Úterý, den před odjezdem. Po práci začínám řešit kabel a zásuvku vůbec. Nastal problém, kam ji umístit a k čemu zafixovat, aby nepřekážela řízení. Trápím se s ní až do noci, nejvíce pak s autonabíječkou, na kterou nebyl spoleh. Stále chtěla vypadávat a pak nefungovala vůbec. Píšu Asimu, zda nemá jinou, balím si nejnutnější věci a nakonec jdu spát asi v 1 v noci.

Odjezd (středa)

v 8h ani jeden nestíháme, řeší se zásuvka – popisovat celkový zdlouhavý průběh nebudu, zkrátka se vše nakonec dořešilo. Začalo poprchávat, takže si navlíkám nepromokavý laciný oblek „Hydra“ už doma. Byl předurčen přežít cestu a nejlépe hned ve Švajcu skončit v odpaďáku a tím uvolnit místo v tašce na menší ochutnávkový nákup. Hned při nasednutí na moto zazněl typický zvuk, jako když se trhá třeba džínovina (ne, neulevil jsem si hlasitě). V duchu si pomyslím, že to je asi zvuk otření materiálu nepromoku o materiál sedačky. Přijíždím za ASIm a zkoumám, proč to tam tak visí a sundavám si nepromokavý oblek. ASI se popadá za břicho a celý v křečích se vysmívá, taková upřímná radost se nedá popsat. Natrhlé gatě si s radostí dokumentuje a tvrdí, že tohle mu nikdo nebude věřit. Povedený začátek. Dále máme legraci, že nám nechce běhat zásuvka zrovna před odjezdem, následně zjišťujeme, že je ruplá skleněnka (pojistka). Jedeme na benzínku, kde takovou samozřejmě nevedou a mají jen nožovky. Vracíme se zpět do prodejny s elektroinstalačním materiálem, kde k naší radosti visí na dveřích cedulka s nápisem: „Vrátím se za 5 min“. ASI se chytá a nevěřícně kroutí hlavou. Nakonec se objevuje pán a zásobuje nás několika silnějšími pojistkami (pro jistotu beru více druhů) a konečně vyrážíme kolem 10h.

Jedeme si oblíbenou trasu po Šumavě, kochačka směrem k německé hranici na Strážný. Zde se kolem půl jedenácté koná první zastávka. Dotankováváme nádrže do plných, pán u obsluhy se usmívá a říká, že vypadáme jako ze Star Treku. Zajímá se, kam máme namířeno a tvrdí, že koukal na počasí, že má celý den pršet a i teplo nebude. Popřál dobrou cestu a my se přemísťujeme na horký čaj na ohřátí a já si dávám jahodový šáteček. ASI má hned ironické poznámky, abych pak nezdržoval „neplánovanými“ zastávkami… Zcela zbytečně, vše bylo výborné a čerstvé, prostě záviděl 😀 Ohřáli jsme se a já si pod kombinézu vzal microfleece mikinu. Skladná, zabírající minimum místa, lehká a hodně hřejivá (teď mám na mysli mikinu). Razíme dál, už se neklepu zimou a cítím se komfortně.

Po nějaké době začíná poprchávat, stavíme na německé pumpě a na sebe znovu natahujeme nepromoky. Máme dokonce i návleky na rukavice. Vypadají jako chňapky (mají spojené všechny prsty), takže se páčky musí mačkat celou rukou. Je to nepohodlná prasárna, ale pořád lepší, než mít nacucané rukavice. Dešti ujíždíme, ale stále jsou všude mraky. Zastavujeme u odbočky na dálnici na Nürnberg, ASI zkoumá navigovací appku s předpovědí pro motorkáře, která údajně počítá s cestou, kde neprší. Slibuje maximálně 0.1mm/h, což vypadá na bezvýznamnou přeháňku. Sotva sundaváme nepromoky a popojíždíme pár km, začíná brutální ceďák. Na dálnici nejde zastavit, takže si vesele svištíme bez nepromoků v dešti. Při první příležitosti zastavujeme pod mostem, kde už jsme docela pěkně promočení. ASIho chválím za perfektní aplikaci, ten jí brání, že jsme měli odbočit dřív. Znovu se oblíkáme, pocit v mokrých rukavicích skvělý a čvachtající boty jsou též skvělé, zvláště levá mi pochytala vody nejvíc.

Najednou vidím, jak ASImu povlává Raincover. Blikám, mávám, přidávám, pak zpomaluji, ale stejně si mě nevšímá a naopak přidává a frčí rychleji. Najednou mu u odbočky z dálnice pláštěnka slétává z batohu a auto za nim jí odfukuje blíže ke krajnici. Zastavuji u odbočky na krajnici, koukám, aby zrovna nic nejelo a nasazuji život na její záchranu. Mise splněna, nikdo mě nepřejel.

Jízda trvá dlouho, místy se jede kolem šedesátky i mnohem méně. Plno lidí jede k moři, dálnice totálně ucpaná, navíc rozkopaná. Od posledního tankování ujeto cca 240km a ASImu před Münchenem začíná blikat kontrolka rezervy. Cestou jsme nepotkali žádnou benzínku, ani ukazatel, prostě nic. Docela nás to začalo stresovat, mokro, vysušené nádrže, hlad a ještě cca jednou tak dlouhá cesta. Zastavujeme, ASI je celý promrzlý, klepe se kosou a ukazuje na „žebravé oko“, které už se mu rozblikalo urychleně (tzn., že je nejvyšší čas dotankovat, jinak končí). Mě začne blikat až o dost později, mám lepší spotřebu. Vyhledávám na IGO8 nejbližší pumpu, navigace slibuje 5km jízdy. Tož dobrá, razíme. Rázem po nějaké zmatené odbočce ukazuje 8km. Koukám do zrcátka na zoufalého spolucestovatele a zachovávám chladnou hlavu. Najednou se jako fatamorgana zjevuje benzínka. Sice jiná, než kam jsem měl namířeno, ale jedu suverénně, jakoby byla v plánech zrovna tahle.

Konečně tankujeme, ten blažený pocit moci. Já si ani nedávám pozor, co do toho vůbec leju. Následně zase slyším smích ASIho, jak mi ukazuje na nápis Super 95 E10. „Víš, co to znamená? Leješ tam pěknou srajdu s etanolem.“ No paráda a mám toho kekelu plnou nádrž až po hrdlo. No nic, jdeme se nadlábnout. Dávám si „spaghetti bolognes“, ty bodly. Hlásíme Tomovi, že už jsme ve Mnichově (kolem 15:45). Ten se děsí, že jsme teprve tady, že nás čeká ještě pěkný kus cesty.

Honda mi se srajdo-ethanolem startuje a šlape v cajku, najíždíme zpět na dálnici a jedeme cca stovkou. Někdy spíše méně, protože místy bylo mlhavo a déšť sílil, že byla hodně špatná viditelnost. Dobrá finta na očištění vizoru je otočení hlavy do strany, vítr ho pěkně ofoukne. Stavíme na další benzínce, kde necháváme 38,50 € za „Vignette Schweiz 2016“, což dělá po odečtení z karty 971,99 CZK, kterou později ještě střelím v ČR nějaké slečně za tři sta. Ve Švýcarsku nemají desetidenní, ani měsíční známky, takže jsme smíření s celoroční i když už je pomalu konec roku. Řešíme, kam ji vylepit. ASI říká, že se dává na tlumič. Koukneme na něj a shodujeme se, že je to blbost. Nejen že je vroubkovaný – známka by se na tomto tlumiči neudržela ani tak, ale navíc je teď i mokrý. Utíráme kapesníkem čelní štít a lepíme je zevnitř.

Ani nám nedocvaklo, že jsme jeli jinudy, než jsme jet měli. Nepodařilo se nám vyhnout kousku rakouské dálnice, kde by měla být vylepená i jejich známka.

Další zastávka je na „šelce“, kde svému koni tentokrát na spravení chutě dopřávám 100 oktanovou šťávu, aby ho pěkně propláchla po tom bio-hnusu, který jsem omylem natankoval předtím. Pokračujeme na Buttikon dálniční předpisovou rychlostí 120kmh, cestu obklopuje neobvykle pěkná horská krajina. Jedeme podél jezera, projíždíme tunely. Stmívá se, přijíždíme k Buttikonu a opět začíná pořádný slejvák. Zastavujeme pod prvním přístřeškem u něčích garáží, kde se pokoušíme dovolat Tomovi s Katkou, kteří na nás čekají. Ze sluchátka se však ozývá, že numero neexistuje (máme špatně napsané) a nemáme ani net po ruce. Zkoušíme, jestli někdo náhodou nenechal v okolí nezaheslovanou wifi, marně. Jedeme hledat na vlastní pěst, ASI říká, že přibližně tuší, kde by ta jejich adresa mohla být. Po nedlouhém hledání se nakonec najdeme. Tam je o nás luxusně postaráno, parkujeme na uzamykatelném podzemním parkovišti, promočené věci necháváme na šňůrách před speciálním el. vysoušečem v sušárně.

Fotofinty #1: Šablony na vlastní bokeh

Fotofinty #1: Šablony na vlastní bokeh

Je období svátků a někteří buď mají víc času (a nechtějí se povalovat na gauči u bedny při současném kynutí u hromad jídla) anebo se jen nudí a chtějí si vyplnit chvíle volna něčím zajímavým. Pro takové bych měl jeden nápad, který není žádnou novinkou, ale mohl by někoho inspirovat.

Jedná se o vlastní tvary „bokehu“ (původ slova z japonského „rozmazání/rozmlžení“), které si snadno vyrobíte sami. Např. na ebay se sice dají pořídit již hotové šablonky, ale proč si nevyrobit vlastní? Stačí si vystříhnout z podlepeného papíru nebo čtvrtky kruh s průměrem vašeho objektivu a do něj vystříhnout tvar hvězdičky, sněhové vločky, srdíčko apod. Připevnit k objektivu a mít po ruce světelný řetěz na stromek, nebo jiné podobné zdroje světla. Případně vyrazit na lov bokehu někam s pouličním osvětlením, otevřít clonu co nejvíce (např. f/1.8 nebo f/1.4 apod.) a zkoušet rozostřovat. Já si v obchodě pořídil na testování obyčejnější řetěz na stromek, což je vidět na prvních fotkách v galerii s černým pozadím. Super na zkoušení, pokud je treba venku mráz 😀

bokeh šablona
bokeh šablona

Jakmile ale takovou šablonu/masku předsadíte před objektiv, sníží se jeho světelnost, takže se bude hodit stativ. Doporučuji manuální režim „M“ a spíše podexponovánat. Vyzkoušejte si zaostřit nějaký detail co nejblíže k objektivu a komponovat se zdroji světla na pozadí, které budete mít od sebe o něco dále, jinak by se tvary tolik neprokreslily.

Pro lenochy jsem připravil adaptér (na objektiv Nikon Nikkor 50mm f/1.8D) s přednastavenými tvary, které si případně snadno vymyslíte vlastní a jednoduše vložíte.

poznámka: požadovaný tvar by měl být menší, než samotná clona, jinak by se požadovaný obrázek lámal o lamely objektivu

poznámka2: doporučuji tvrdší papír, před tiskem nezapomeňte přenastavit tiskárnu na tento typ nebo podlepit a tiskněte s nastavením „původní velikost“

Video k výrobě:

Přílohy ke stažení:

název souboru verze typ velikost
Šablony na vlastní bokeh v1.0 pdf
.PDF
33 kB

Shrnutí

V případě, že světelný objektiv nemáte, zkuste předsadit šablonku s větší vzdáleností od objektivu. S kompaktem nejspíše nepochodíte, jelikož bude mít problémy s ostřením. Pokud máte hotovo, teď už jen hurá na zkoušení a hraní.

Adaptér jsme byli vyzkoušet se známým, Ivanem Maurerem, kterého napadlo slučovat 2 fotky přímo v nabídce foťáku. Z první ostré (zacloněno cca na f/8) a druhé rozostřené s minimální clonou (v našem případě f/1.8) čímž se dosahuje také zajímavý efekt.

Líbil se vám návod? Dejte vědět i vašim známým! Budu moc rád za jeho sdílení v sociálních sítích, nebo odkazování na něj odkudkoliv. No a v případě, že byste chtěli něco dodat nebo se třeba jen podělit o své zkušenosti a rady, napište do komentářů pod galerií 😉




Fotogalerie

Návod na montáž xenonů by Witty

Návod na montáž xenonů by Witty

Přestavba halogenových světlometů na xenonové

Tento zásah by měla provádět osoba poučená, světla by se měla montovat na vychladlý motor a vychladlé žárovky, abyste předešli popálení. K výbojkám se chovejte opatrně, zabraňte pádu, poškrábání, zamaštění a jakémukoliv jinému poškození či znehodnocení.

Obsah sady:

  1. 2 x xenonová výbojka
  2. 2 x spínací jednotka (ballast)
  3. stahovací pásky
  4. sada šroubů a podložek

Seznam doporučeného nářadíčka:

  • kružítko (bylo použito měřící, s jehlami na obou stranách)
  • pravítko a lihový fix
  • pájka s příslušenstvím
  • akku šroubovák nebo vrtačka
  • zakulacený pilník
  • stahovací pásky, pokud již nejsou v sadě
  • elektrikářská páska

Přípravné práce:

Doporučuji odpojit akumulátor a vytáhnout ho ven z prostoru kapoty, nebude hrozit vyzkratování při instalaci a bude i víc místa při vrtání direk pro uchycení HID ballastu (trafa).

Vycvakneme zadní plastovou krytku tělesa reflektoru. V krytce je třeba vytvořit otvor pro gumovou průchodku na nové kabely o průměru 22 mm. Otvor jsem vytvořil vyvrtáním malých direk hustě vedle sebe a následným vylomením zbytku krytky. Nově vytvořený otvor doladíme (vyhladíme) zakulaceným pilníkem.

Po vyvrtání otvorů přejdeme k usazení gumové průchodky, ta musí sednout perfektně, nikde nesmí být zkroucená a nikde nesmí být žádná mezera, aby později nedocházelo k zamlžování světlometů. Protáhněte kabely.

Odpojte konektory H1 žárovek a žárovky vyjměte. Xenonové výbojky jsou transportovány s plexi ochranným krytem, ten samozřejmě demontujte. Nyní místo původních halogenek nainstalujte xenonové výbojky, upevněte je ve správné poloze vůči parabole reflektoru jako to bylo u originální žárovky. Chce to s citem použít trochu síly na zacvaknutí péra, které drží výbojku (nebo tedy aspoň v mém případě jsem je musel trošku upravit, aby šly vůbec zacvaknout).

Montáž HID ballastů:

Pokračujeme instalací HID ballastu. Doporučuji využít tyto nevyužité prostory: vlevo hned mezi akku a světlem, vpravo kousíček nad plnícím hrdlem nádržky ostřikovací kapaliny. Přiložte měniče napětí na požadovaná místa a označte body, kde budou montážní šrouby. Dejte je zatím stranou a akku šroubovákem/vrtačkou navrtejte závity (šroubky mají vrtákové čepele, po provrtání se zároveň nařeže závit). Po tomto kroku vyfoukejte zbytkové ocelové pyliny, rozmístěte izolační podložky a přišroubujte ballasty ke karoserii.

Pokud jste si zvolili jiná místa pro montáž, dbejte, aby spínací jednotky neohrožovala příliš vysoká teplota motoru a vlivy prostředí jako stříkající voda, bláto, odlétající kamínky apod. Vysokonapěťové kabely se nesmí upravovat, musí zůstat maximálně tak dlouhé, jaké jsou z výroby.

Zapojení elektroinstalace:

Spojte vysokonapěťové konektory výbojek s konektory ballastů. Nyní přistoupíme k zapojení napájení spínacích jednotek, musíme upravit kabely. V mém případě se jednalo o ukostření černého a zapojení modrých kabílků na původní žluté. Ukostření proběhlo přepájením původních konektorů na očka, která se utáhla šroubky, které již byly součástí světlometů. Modré kabílky (líbily by se mi spíše červené, ale to neva…) spínací jednotky jsem zapojil do originálních konektorů, které se zapojovaly do halogenových žárovek. Spoje se samozřejmě patřičně zaizolovaly elektrikářskou páskou. Novou kabeláž je třeba uchytit/připevnit stahovacími páskami, aby nemohlo dojít k jejich poškození.

Pokud jste se drželi návodu, můžete zpět zapojit autobaterii a vychutnat si první zažehnutí xenonových výbojek. Jestli vše funguje jak má, gratuluji k úspěšné operaci. V opačném případě jste nejspíše něco popletli, takže je to vaše vina.

Několik bodů na závěr:

  • zkontrolujte paprsky světel, zda svítí správným směrem, abyste případně neoslňovali
  • nedívejte se přímo na rozzářenou výbojku, můžete si poškodit zrak
  • při nehodě byste měli světla vypnout
  • výbojku ani spínací jednotku nerozebírejte
  • ověřte, zda jednotka neruší další elektrické přístroje/spotřebiče, případně změňte umístění ballastů
  • spínací jednotky generují vysoké napětí až 23000V, při neopatrné manipulaci může dojít k úrazu el. proudem




Změna webhostingu

Změna webhostingu

Ačkoliv nerad, musím se podělit o nepříjemnou zkušenost s webhostingem od „firmy“ pipni.cz

Založení domény u Forpsi

Začnu hned od začátku, takže pěkně od založení mé domény (witty.cz) Vzhledem k tomu, že ke konci roku 2007 citelně klesly ceny na .cz domény, neváhal jsem a zaregistroval si svou vlastní vysněnou doménu dle mé léty používané přezdívky. Divím se, že ji ještě nikdo nevyfoukl, jiné nabízené koncovky z nabídky již byly obsazené.

V době založení mě moc netrápily možnosti lepšího hostingu – důležité bylo, že mám doménu a už mi ji nikdo jiný nesebere. Takže jsem si nechal zařídit nejzákladnější hosting přímo u registrátora domény, u Forpsi.

Jednalo se o nejosekanější verzi, která kdy koho mohla napadnout. Služba se jmenovala „PIDIhosting, zpívali si za ní 271 Kč na rok, takže volba byla jasná.

Založení proběhlo bez komplikací a hned byla na světě jednoduchoučká html webovka. Následně jsem si chtěl do .htaccess zadat třeba rušení www před doménou a nastal problém. Trošku mě to naštvalo. Po několika dnech mě začala užírat nemožnost založení emailové schránky v rámci domény – tato služba se zde počítala jako doplňková, za kterou by bylo třeba přihodit dalších 271 kaček za rok. Dalším důvodem pro stěhování byla nemožnost spouštění scriptů v php.

Z bahna do bláta (negativní zkušenosti s pipni.cz)

Nastal zlom, na pipni.cz mi byl spuštěn free webhosting, kde poskytovatel sliboval všechny možné služby, které jsem potřeboval na provoz webu (php, vlastní emaily, databáze MySql ad.).

Radost netrvala dlouho, cca po měsíci se mi přestala stahovat pošta. Následujícím dnem se nic nezměnilo, zkusil jsem proto napsat adminům kraťoučký dotaz, zda mají výpadek. Žádná odezva.

K mému překvapení v zápětí několika minut byl odepřen přístup i ke všemu ostatnímu, vypadl jak web tak i samotné ftp! Na to jsem opět reagoval krátkým dotazem, na který mi, ano, správně, opět nebylo odpovězeno.

A tak jsem čekal a čekal, a nic se i nadále nedělo. Nevěřím na zázraky, nemám tolik nervů a na takové chování opravdu nejsem zvyklý. Rozhodl jsem se opět ke stěhování, tentokrát již ale raději na placený hosting se vším všudy. Naštěstí mě pipni ještě nestihli odštípnout od MySql. Po několikaminutovém načítání se mi naštěstí podařilo zachránit alespoň data z databáze – byl to ale porod, měli to totálně přetížené a záloha několika málo bajtíků trvala věčnost.

Konečně pořádný hosting! BlueBoard.cz

Hurá! Vyplnil jsem formulář na hosting.blueboard.cz a čekám, co bude dál. Hned po dokončení registrace dorazilo automatické potvrzení o úspěšném odeslání. Později přišel další mail, kde byly další instrukce. K úspěšnému převodu bylo třeba přeposlat AUTH-ID, které se mi mělo doručit souběžně s touto zprávou (do schránky na Seznam.cz). Nic. Zpráva s kódem dorazila až následující den s tím, že časové razítko bylo stejné datum, jako mail s instrukcemi – takže Seznam.cz opět zklamal (poslední dobou u nich pozoruji moc časté pozdržování pošty, nestíhají)!

Po obdržení kódu jsem ho sdělil skrze oblíbený QIP (instant messenger) adminovi, že už mají mít v poště moje AUTH-ID a šel spát.

Ráno jsem se opět objevil u netu. Byla tu další zpráva, že ještě musím odkliknout odkaz od domeny.cz, který bych měl mít ve schránce. Divte se, Seznam.cz opět nezklamal a opět žádné nové zprávy nedoručil, zase měl svůj den.

Takže večer jsem opět napsal adminovi, že mi nic nedorazilo. Odepsal, že to nechal poslat ještě jednou na stejný email jako předtím. Opět nic do schránky Seznamu nepřišlo! Takže jsem poprosil, jestli by to třeba šlo přeposlat spíše na jinou mailovku, která zaručeně jede (je mimochodem hostována též na BlueBoardu). Bohužel to ale nebylo možné, šlo to poslat jen na mail, který je zadaný u vlastníka domény.

Další ráno se mi konečně podařilo odkliknout dlouho očekávaný odkaz. Admin mě politoval a odpověděl, že už to aktivuje :), takže nyní zbývalo počkat na dokončení a na přihlašovací údaje.

Opět stejný příběh, nic nedošlo, Seznam.cz pokračuje v doručování pošty až po jednom dni. Opět tedy píši adminovi BlueBoard.cz, jak to vypadá se stěhováním – na whois jsem si totiž již zjistil, že NS je již zdárně nastaven na Bluehost. Dostalo se mi odpovědi, že to již bylo hotovo včera.

Tomáš nabídl přeposlat údaje na jiný mail, což se hodilo. Hurááá, vše nakonec dobře dopadlo! K večeru se docoural i ten originální mail od Seznamu. Aspoň že se nikde nevytratil. Později mě čekalo překopírování a přenastavení stránek, ale vzhledem k tomu, že toho ještě nebylo moc vytvořeného, stránky opět běžely ještě tentýž den.

Služby pipni.cz NEZKOUŠEJTE za žádnou cenu!

Co říci závěrem? Zkráceně musím vřele NEdoporučit služby webhostingu pipni.cz, který bazdůvodně odpojuje služby a odstraňuje účty! Dále NEdoporučuji provozovat poštu u Seznam.cz, kde není žádný spoleh na včasné doručení zpráv.

U BlueBoardu se o vás naopak postarají 🙂

Naopak velmi rád doporučuji služby BlueBoardu. Jejich jednání je opravdu ukázkové, služby perfektní a také přístup na úrovni. Nejen že nabízí vyzkoušení svých služeb po dobu jednoho měsíce zdarma, ale také mají maximální podporu a spolehlivost. Budete-li si tedy chtít založit web, neváhejte rovnou sáhnout raději po placené variantě a ušetříte si spoustu času i nervů.